1. kapitola - Nová práce

2. prosince 2011 v 19:40 | Elis
Jó, první kapča k povídce ,,Věštba". No jelikož se to tu teprv rojzjíždí, tak nečekejte nic velkýho, ale snžila jsem se. Snad nemusím připomínat, že chci komenty, jinak to dopadne tak, že budu přidávat články jendou za dva měsíce. A to chcete? Jestli jo... No nic. Tak komenty, reakce. Díky předem, i když, za co bych měla děkovat? No tak šupky dupky, zabere to jen pár sekund. Elis


Nova práce

Je to už stereotyp. Každý den to samé - vstávám, jdu do práce, vrátím se a jdu spát. Takže ve zkratce, nic neprožívám. Maximálně to, když můj zákazník si nemůže vybrat knížku a já mu poradím. Zítra to bude už sedm let. Sedm let co jsem dostudovala školu v Bradavicích. Ano, překvapivě, Elisabeth Smithová složila OVCE. Jó, mám to štěstí, že mám fotografickou paměť. Vivi samozřejmě složila zkoušky na samé V. Lucy tam měla pár N a jedno P, ale i to je dobrý. Vivi a Lucy. Už jsme se neviděly hrozně dlouho. Vlastně, neviděly jsme se od loučení na nádraží. Prošla jsem tmavou špinavou uličkou. Spousta lidí se mě ptá, proč se rovnou nepřemístím do svého domu. Proč asi? Protože se chci projít? Uchechtla jsem se. Přešla jsem ulici a pokračovala dál po vyšlapané cestičce v trávníku. Otevřela jsem dveře od mého bytu a prohlédla si ho. Ne, že bych ho neznala, nebo tak něco, ale proč si ho neprohlídnout? A proč jo? Povzdechla jsem si. Zrovna teď se mi nechcou vést myšlenkový debaty. Vyzula jsem si boty a nasadila si papuče. Celkem vtipný papuče - jsou jako dinosauří drápy *PA: Ty mám doma :D*. Přešla jsem do obýváku. Celkem moderní. Mám tady i plazmovku a notebook. Žuchla jsem na červený gauč. Chvíli jsem se čuměla do zrcadla naproti. Viděla jsem dívku s tmavě hnědými, dlouhými vlasy a tmavě hnědými oči s dlouhými řasy. Ze studování mého obličeje mě ovšem vyrušil velice nepříjemny zvuk - zvonek. Pomalu jsem se zvedla. Kdo to kurva je? Vždyť je 23:30! Vzala jsem si klíče a rozběhla se dolů po schodech. Rychle jsem otevřela dveře a uviděla dvě hnědovlásky, jednu s nádhernýma bouřkovýma očima a druhou s modro-hnědo-zelenýma.
,,Ahoj Elis!" vyjíkly dvě holky a vrhly se na mě.
,,Lu-Lucy? Vivi? Co tady děláte?! A proč jste tady tak pozdě? Víte jak moc nenávidím, když mě někdo vyruší z mého klidu a odpočinku?!" zavrčela jsem, ale nadšeně jsem je obejmula.
,,Však proto jsme přišly až teď!" zasmála se Vivi. Zašklebila jsem se a pustila je do svého bytu.
,,Hezký." Kývla Lucy na plazmovku.
,,Já vím, proto jsem si ji koupila." zašklebila jsem se. Vivi se zasmála a šla se podívat na obrazy vedle plazmovky.
,,Tyhle jsi malovala?" ukázala na dva obrazy. Na jednom byl Ohnivý lev a na druhém bylo... Já ani nevím, co to bylo. Akorát vím, že jsem to namalovala a ani nevím jak.
Ohnivý lev
Oheň
,,Jo." kývla jsem.
,,Cože?!" vyprskla Lucy vodu co si nalila do sklenky. ,,To jako fakt?!"
,,Ne asi, lžu vám protože se chci vytahovat." vyplázla jsem na ní jazyk.
,,A kde máš vůbec Aslana?" zeptala se Lucy na mého mazlíčka. Aby jste věděli mám lva jménem Altin Aslan, což znamená Turecky ,,Zlatý lev". Ne, že bych milovala Narnii :D.
,,Je na procházce." usmála jsem se. ,,Tak proč jste tu?"
,,Brumbál nám dal úkol." zašklebila se Vivi. ,,Máme tě přemluvit, abys pracovala pro Řád."
,,Tak to jste tu zbytečně!" vyprskla jsem. ,,Do Řádu nevstoupím, ani kdyby... Teď nevím co!" Mám svoji práci ráda! A Řád je... Prostě je tam Brumbál, se kterým mám menší spory.
,,Pojď! Já tam taky jdu." usmála se Lucy.
,,Jo, jen proto, že tam máš Johna!" zašeptala jsem.
,,Cos to říkala?!" zavrčela Lucy.
,,Hej, klidni hormon mentále!" zasmála se Vivi. Takhle si z Lucy děláme často srandu - je totiž Elementál a tak sme to zkrátili na mentála :D.
,,Hej klid lidi. A Elfko." zasmála jsem se s pohledem na rudnoucí Vivi. Jo Vivi je Elf, Lucy je Elementál a já jsem Ohnivec. Elementál je ten, kdo ovládá jeden a víc ze živlů. A Ohnivec je ten kdo ovládá oheň, ale je silnější než Elementál Ohně. Protože Elementál ohně má schopnosti jen do určitých bodů, já si můžu klidně vytvořit ohnivej barák :D. Dokonce mám i štít, kterej pohltí Avadu. Ale kdybych ho použila, je možnost, že shořím...
,,Pojď do Řádu." zaškemrala Lucy. Povzdechla jsem si.
,,Tak jo." Tohle bude sranda... ,,Vím kde maj ústředí, je libo přemístění?" usmála jsem se. Lucy se usmála a Vivi si povzdechla. Chytly se mě a vyšlehly kolem nás plameny a s nimi jsme se přemístily.
,,Áááááá, jé mi už se nepřemisťujeme." usmála se Vivi. Dostala jsem záchvat smíchu a holky se ke mně po chvíli přidaly.
,,Slyším povědomý smích. Jsou to holky, nejsou to holky! A jsou to holky." zaškleblo se to pako na chodech.
,,Sirie!" zasmála jsem se a obejmula ho. ,,Blacku, jak se vede?!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama